Jak hodnotí Naviterier nevidomý uživatelé

Děkuji za zrakově postižené všem aktivně se podílejícím na systému Naviterier.

   Základním problémem systému Naviterier je to, že nemá prakticky žádnou zpětnou vazbu.
Jestliže tedy jednou zahnu místo doleva vpravo a dále postupuju podle popisu, dovím se to buď až zjistím, že popisovaná cesta prostě neexistuje, nebo že přijdu někam jinam.
Hlavním jeho faktickým problémem je to, že cestu rozseká na kratičké úseky, kdy vždycky popíše okolí (před vámi je cosi, za vámi cosi jiného, vlevo to a šikmo vpravo ono a vpravo vzadu ještě něco(. A po tomhle obvykle dost dlouhém popisu příjde slovo akce a za ním je řečeno, co má člověk udělat. Člověk tedy poměrně dlouho stojí a poslouchá cosi, co minimálně z devadesáti procent nepoužije. Tedy užije to jenom v případě, kdy si opravdu chce ověřit, jestli je na tom místě, na kterém by měl být. Zvykne si tedy tyhle informace vypouštět. A přijde slovo akce a on vypouští dál.
Když jsem šel zkušební trasu, udělal jsem dvě chyby. A obě byly právě tohohle charakteru. Mluvil jsem potom s Viktorem Dudrem a stalo se mu totéž. To je první nepříjemná vlastnost.
A druhá, kterou jsem si uvědomil až po projití trasy byla, že rozsekáním cesty na drobné úseky se člověk začne chovat tak trošku jako robot. Je soustředěný jenom na ten kratičký, právě prováděný kousek. Běžně, když někam jdu, průběžně si do sebe kreslím jakousi mapu, kterou můžu užít při cestě zpátky nebo při příští cestě. A najednou jsem v cíli testovací cesty zjistil, že ani ťuk. Prostě hlava byla téměř prázdná.
Všecko jsem to povídal testujícím studentům a oni byli strašně nadšení, jak to formuluju a hned mě dohodili dalšímu študákovi, který dělal jakýsi další doplněk, ale k tomu se vrátím.
Doma jsem o systému ještě dále přemýšlel a napadlo mě pár maličkostí, které by ho mohly slušně vylepšit a posunout k praktické použitelnosti. Obrátil jsem se mailem na dva profesory, kteří projekt Naviteriér vedou, reakce v obou případech žádná.
A to je škoda,protože i skvělý projekt, pokud se nesleduje odezva těch kterým je určen, ztrácí smysl.
A k tomu dalšímu študákovi. Jeho myšlenka spočívá v tom, že na každé dveře nalepí jakýsi speciální znak, který se dá vytisknout na běžné tiskárně, a který obsahuje spoustu informací. Ten znak navrhla univerzita v Cambritge a je prý úžasné, kolik informací v sobě může nést. No a když půjde ten nevidomý řízený Naviteriérem a nebude si jist jestli jde dobře, prostě namíří svůj mobil, ve kterém bude jednak systém Naviteriér, jednak i program pro rozpoznávání těch znaků na libovolné dveře, systém znak rozpozná, ze znaku se doví, o které dveře se jedná a upraví popisovanou trasu podle toho, před kterými dveřmi ten nevidomý opravdu stojí. Trochu těžkopádné, ale dobrá. A když jsem tam byl, chybělo tomu studentovi do dokončení jeho práce, tzn. do rozpoznávání toho znaku mobilem asi tak dva měsíce.
Přilepil tedy na dveře dva různě velké znaky a půjčil mi do ruky mobil. Že byly nalepené ve výšce očí bych mu tak moc zazlé neměl. Když zaměřuje foťák v mobilu tak na ten znak prostě kouká. ale: říkal, že je důležitá dobrá vzdálenost. Opřel jsem si teda malíček levačky na okraj papíru se znakem, roztáhl tu levačku a o její palec si opřel pravou s mobilem. On povídá, že je to moc blízko. A tak jsem si vedle znaku opřel předpaženou levačku a pravou si opřel o hrudník a snažil se zaměřit mobil na ten znak. Bylo to zas moc daleko. Vylicitovali jsme vzdálenost a já zamířil. On se díval přes foťák a znak byl krásně v centru. A během asi pěti minut, které jsem čekal a jenom lehounce měnil zaměření se programu v mobilu podařilo ten znak rozpoznat celkem třikrát.
Zkoušel jsem mu navrhovat, že by člověk mohl jít s foťákem třeba otočeným k levé zdi a program by jednoduše počítal okna nebo dveře na zdi a choval by se podobně jako gé pé eska. Že by mi třeba řekl, po dvou metrech zahněte doleva a pak asi deset rovně. Povídal, že ten program nerozpozná dveře od okna nebo nástěnky na zdi, že jsou to pro něho všecko jenom obdélníky. Argumentoval jsem tím, že to přece nevadí. Prostě že program bude vědět, že když vlevo minu čtyři obdélníky je vpravo záchod. A z něj vylezlo, že ten program je tak pomalý, že ani ty obdélníky při pohybu nedokáže rozpoznat. I šel jsem v náročnosti ještě níž a říkal, že by tedy snad stačily jenom svislé linie. Ale i to je prý moc na běžné procesory, které v mobilech jsou.
Pro každodenní praktické využití zrakově postiženými bude třeba tyto problémy dořešit. Pokud se to podaří a to nejlépe v součinnosti s potencionálními uživateli, tak to bude další využitelná orientační pomůcka.

Další zhodnocení zrakově postiženým uživatelem (MP3).

Prezentace vývojářů (MP3).

Zpět.
Ukázky syntetických hlasů